Boží úsměv   |   Дарина Кочанжи

 

 

 

Někdy, když tě
  trnová koruna
Zachytí
  pevnými hroty
A čísi
  kousavá slova
Tě šlehnou
  jako bič z davu


* Obviňuješ lidi
  že jsou slepí
A že jejich hlasy
  jsou tak zlé
Zvedáš oči
  k prázdné obloze
A najednou
  se nebe otevře ...


* A něčí ruka
  s hlubokou ránou
Otírá z tvých
  očí slzy
A ty cítíš
  jak zvláštní
Svazek paprsků
  proniká tvou duší

Tvá úzkost
  náhle mizí
A bolest
  se stává lehkou
A tvé srdce
  vidí Boží úsměv
Bouřkovými
  mraky ...


Když tě přibíjejí
  ke sloupu hanby
Pro vše dobré
  co jsi pro ně udělal
A skvrny
  vulgarity a nesmyslu
Jsou černější
  než inkoust

* Obviňuješ lidi ...

[: ** A něčí ruka ...

 

 •

 

Sometimes, when
  a crown of thorns
Catches you
  in the tenacious spikes
And someone's
  scathing words
Slaps you like a whip
  out of the crowd


* You are blaming people
  for they are blind
And their voices
  are so malevolent
You are raising your eyes
  towards the empty sky
And suddenly
  the heavens open ...


** And someone's hand
  with a deep wound
Wipes away tears
  from your eyes
And you feel
  how strange
Ray bundle
  pierces your soul

Suddenly
  your anxiety passes
And pain
  becomes easy
And your heart
  seeing smile of God
Through
  storm clouds ...


If they nailed you
  to the pillar of shame
For all the good
  you've done for them
And blots
  vulgarity and nonsense
Are blacker
  than ink

* You are blaming people ...

[: ** And someone's hand ...

 

  © 2019  www.pjanousek.eu

 

 

Когда, порой
  венец терновый
Поймает
  в цепкие шипы
А хлёсткое
  чужое слово
Бичом
  ударит из толпы


* Винишь людей
  за то, что слепы
Что так злорадны
  голоса
Поднимешь взор
  к пустому небу
И вот
  отверсты небеса ...


** И чья-то длань
  с глубокой раной
Отрёт слезу
  с твоих очей
И ты почувствуешь
  как странно
Пронзает душу
  сноп лучей

Как унимается
  тревога
Как боль
  становится легка
И сердце
  зрит улыбку Бога
Сквозь грозовые
  облака ...


Коль пригвоздят
  к столбу позора
За всё добро
  что им творил
А кляксы
  пошлости и вздора
Окажутся
  черней чернил

* Винишь людей ...

[: ** И чья-то длань ...