Někdy, když tě
trnová koruna
Zachytí
pevnými hroty
A čísi
kousavá slova
Tě šlehnou
jako bič z davu
* Obviňuješ lidi
že jsou slepí
A že jejich hlasy
jsou tak zlé
Zvedáš oči
k prázdné obloze
A najednou
se nebe otevře ...
* A něčí ruka
s hlubokou ránou
Otírá z tvých
očí slzy
A ty cítíš
jak zvláštní
Svazek paprsků
proniká tvou duší
Tvá úzkost
náhle mizí
A bolest
se stává lehkou
A tvé srdce
vidí Boží úsměv
Bouřkovými
mraky ...
Když tě přibíjejí
ke sloupu hanby
Pro vše dobré
co jsi pro ně udělal
A skvrny
vulgarity a nesmyslu
Jsou černější
než inkoust
* Obviňuješ lidi ...
[: ** A něčí ruka ...
•
Sometimes, when
a crown of thorns
Catches you
in the tenacious spikes
And someone's
scathing words
Slaps you like a whip
out of the crowd
* You are blaming people
for they are blind
And their voices
are so malevolent
You are raising your eyes
towards the empty sky
And suddenly
the heavens open ...
** And someone's hand
with a deep wound
Wipes away tears
from your eyes
And you feel
how strange
Ray bundle
pierces your soul
Suddenly
your anxiety passes
And pain
becomes easy
And your heart
seeing smile of God
Through
storm clouds ...
If they nailed you
to the pillar of shame
For all the good
you've done for them
And blots
vulgarity and nonsense
Are blacker
than ink
* You are blaming people ...
[: ** And someone's hand ...
Когда, порой
венец терновый
Поймает
в цепкие шипы
А хлёсткое
чужое слово
Бичом
ударит из толпы
* Винишь людей
за то, что слепы
Что так злорадны
голоса
Поднимешь взор
к пустому небу
И вот
отверсты небеса ...
** И чья-то длань
с глубокой раной
Отрёт слезу
с твоих очей
И ты почувствуешь
как странно
Пронзает душу
сноп лучей
Как унимается
тревога
Как боль
становится легка
И сердце
зрит улыбку Бога
Сквозь грозовые
облака ...
Коль пригвоздят
к столбу позора
За всё добро
что им творил
А кляксы
пошлости и вздора
Окажутся
черней чернил
* Винишь людей ...
[: ** И чья-то длань ...