Končí den
Aby se objevily hvězdy, musí skončit den.
V době, kdy končil můj den, mi bylo kolem sedmnácti.
Začal jsem si uvědomovat souvislosti mezi tím, co mohu a co nemohu změnit.
Procitání do této reality nebylo příjemné a dodnes mi zůstalo v paměti. Nechtěl jsem zapomenout. Kvůli sobě i kvůli druhým, které bych pak v podobných situacích už těžko chápal.
Nechci zapomenout ani na prvním hvězdy. – Byly symbolem naděje. – Jako bych se musel nejdřív ponořit do hluboké tmy bezvýchodnosti a beznaděje, abych byl schopen vnímat a vážit si života, vedoucího nad touto bolestí.
To co se mi teď obtížně popisuje, byla prostá, každodenní životní realita. Později jsem zjistil, že to samé zažil kdekdo. – Bohatý i chudý, nemocný i zdravý, osamocený i ten, kdo je lidmi obletovaný. – Propátral jsem tenkrát každý kout svého vědomí a ubepečil se o neřešitelnosti své situace.
Ve dvaceti letech jsem poznal lidi, ze kterých na mě dýchla jiná ralita, jiný svět. To první, co mě tenkrát napadlo, bylo velmi nadějmé: v tomto světě vidím řešení, které v mém světě není.
Začal jsem dostávat novou chuť k životu. Přestože se mé životní okolnosti nezměnily, začal se měnit můj pohled na tyto okolnosti. – A bylo tu něco nového, co věemu dalo jiný, lepší význam.
Byl jsem v prvním ročníku na vysoké škole. Kamarád mi po letech řekl, že jsem se změnil ze zatrpklého nevrlého v někoho jiného, lepšího. Kamarádka ze mě byla mimo: ty se díváš na popelnici a říkáš, že je to úžasné. Nebo na spalovnu odpadků, a rosplýváš se nad krásou toho co vidíš. – Moc jsem to nechápal. Až poději mi došlo, že toho co máme ve výhledu, je vždy víc a že je na nás, čemu budem věnovat pozornost.
Tak může být jeden nadšen, že vidí hvězdy a druhý rozmrzelý z toho, že nevidí, do čeho šlápne. – Dva se mohou dívat stejným směrem a každého zaujme něco jiného. Každý do svého pohledu zahrne něco ze své osobnosti, ze své minulosti, ze svého pohledu na svět. – Zjistil jsem, že do velké míry rozhoduji o tom, jak prožiji přítomný okamžik. Například tím, čemu budu věnovat poroznost, o čem budu přemýšlet.
Aby se objevily hvězdy, musí skončit den.
V době, kdy končil můj den, mi bylo kolem sedmnácti.
Začal jsem si uvědomovat souvislosti mezi tím, co mohu a co nemohu změnit.
Procitání do této reality nebylo příjemné a dodnes mi zůstalo v paměti. Nechtěl jsem zapomenout. Kvůli sobě i kvůli druhým, které bych pak v podobných situacích už těžko chápal.
Nechci zapomenout ani na prvním hvězdy. – Byly symbolem naděje. – Jako bych se musel nejdřív ponořit do hluboké tmy bezvýchodnosti a beznaděje, abych byl schopen vnímat a vážit si života, vedoucího nad touto bolestí.
To co se mi teď obtížně popisuje, byla prostá, každodenní životní realita. Později jsem zjistil, že to samé zažil kdekdo. – Bohatý i chudý, nemocný i zdravý, osamocený i ten, kdo je lidmi obletovaný. – Propátral jsem tenkrát každý kout svého vědomí a ubepečil se o neřešitelnosti své situace.
Ve dvaceti letech jsem poznal lidi, ze kterých na mě dýchla jiná ralita, jiný svět. To první, co mě tenkrát napadlo, bylo velmi nadějmé: v tomto světě vidím řešení, které v mém světě není.
Začal jsem dostávat novou chuť k životu. Přestože se mé životní okolnosti nezměnily, začal se měnit můj pohled na tyto okolnosti. – A bylo tu něco nového, co věemu dalo jiný, lepší význam.
Byl jsem v prvním ročníku na vysoké škole. Kamarád mi po letech řekl, že jsem se změnil ze zatrpklého nevrlého v někoho jiného, lepšího. Kamarádka ze mě byla mimo: ty se díváš na popelnici a říkáš, že je to úžasné. Nebo na spalovnu odpadků, a rosplýváš se nad krásou toho co vidíš. – Moc jsem to nechápal. Až poději mi došlo, že toho co máme ve výhledu, je vždy víc a že je na nás, čemu budem věnovat pozornost.
Tak může být jeden nadšen, že vidí hvězdy a druhý rozmrzelý z toho, že nevidí, do čeho šlápne. – Dva se mohou dívat stejným směrem a každého zaujme něco jiného. Každý do svého pohledu zahrne něco ze své osobnosti, ze své minulosti, ze svého pohledu na svět. – Zjistil jsem, že do velké míry rozhoduji o tom, jak prožiji přítomný okamžik. Například tím, čemu budu věnovat poroznost, o čem budu přemýšlet.